Fórum: "Rodina"

Popovídejte si o rodině.

Tip: Kliknutím na emotikon vložíte vybraný emotikon na konec rozepsaného textu.

Vaše jméno (přezdívka):	Registrovat jméno \| Přihlásit se
Zadejte text příspěvku:
Kolikátý den v měsíci dnes je: (Antispam)

	lada \| 12.08.2010 06:46:25
	Dobrý den, můžu se zeptat, jak vlastně diskuze fungují - co když se chci zeptat na něco osobního a nechci, aby mí známý věděli, že se dotaz týká mě? Jde to nějak řešit? Reaguj

	Jana \| 13.08.2010 07:18:32
	Pokud můžu poradit, tak bych psala pod jiným jménem, nebo bych si dala přezdívku, kterou nikdo nezná. Reaguj

	Janča \| 08.08.2010 16:10:12
	Moji rodiče mě vedli: - Ke slušnosti - to se jim povedlo - K lásce k přírodě a trávení dovolené v poklidu - příroda šla "bokem", miluji velkoměsta a ruch... - Abych měla ráda východní kulturu - já odletěla ve 20 do USA... - K tomu, abych nevybočovala z řady - zde se úplně rozcházíme - Abych se učila německy - vybrala jsem si angličtinu. - Abych byla spolehlivá - to se jim povedlo velmi dobře Reaguj

Janča | 08.08.2010 16:10:12

Moji rodiče mě vedli: - Ke slušnosti - to se jim povedlo - K lásce k přírodě a trávení dovolené v poklidu - příroda šla "bokem", miluji velkoměsta a ruch... - Abych měla ráda východní kulturu - já odletěla ve 20 do USA... - K tomu, abych nevybočovala z řady - zde se úplně rozcházíme - Abych se učila německy - vybrala jsem si angličtinu. - Abych byla spolehlivá - to se jim povedlo velmi dobře
Reaguj

	Jitka \| 08.08.2010 14:41:03
	My s dětmi za rodiči nejezdíme ani jeden, oni nejezdí za námi, s příbuznými se nestýkáme a žijeme si celkem spokojeně. Reaguj

	Pavlína \| 25.07.2010 07:33:48
	Manželovi rodiče bydlí 100 km daleko. Tchán je po mrtvičce a má rakovinu. V podstatě nemůže být v bytě sám a potřebuje celodenní dohled a péči, což je pro maminku po letech této péče nesmírně vyčerpávající. Budiž, také mu v mnohém ustupuje celý život. Nyní nás ale maminka postavila před hotovou věc. Pojede s mladším synem a jeho rodinou na dovolenou a manžel, co by syn, ať se postará. Musím ještě napsat, že manžel "byl odejit" z domu na vojenskou školu v patnácti letech a jeho vztah k rodičům je velmi lhostejný. Jezdí k nim nerad a poslední dobou takřka vůbec. Snažím se vztah k jeho rodičům držet kvůli našim třem dětem, ty mají babičku moc rády. Co ale teď? Manžel se 14 dní o otce postarat nechce, k nám domů zase nechce jeho otec, a tak nakonec začínám vážně uvažovat o tom, že si vezmu dovolenou a postarám se já. Jenže pak mi bude chybět volno o prázdninách dětí. Kdyby se jednalo o mé rodiče, dělala bych to bez uvažování, ale manžel by pro mé rodiče nic podobného neudělal. Nakonec jsem to nevydržela. Tchyně je nešťastná a i já chci mít klidné svátky bez rozbrojů v rodině. Takže jsem slíbila, že přijedu na 8 dní a těch zbývajících 6 si musí nějak zařídit. I tak mě to bude stát 5 dnů dovolené, ale beru to jako dobrý příklad i pro své děti a doufám, že se jednou snad budou starat taky. Děti máme tři, synovi je 15 a holky dvojčata mají 11 let. Takže mám doma co dělat. Snažím se pobyt a péči o tchána brát tak, že nebudu vařit pro pět lidí, ale jen pro dva )). A tak se ptám anonymně, jak jste řešili nebo řešíte péči o starší osoby u vás v rodině? Díky Pavlína Reaguj

Pavlína | 25.07.2010 07:33:48

Manželovi rodiče bydlí 100 km daleko. Tchán je po mrtvičce a má rakovinu. V podstatě nemůže být v bytě sám a potřebuje celodenní dohled a péči, což je pro maminku po letech této péče nesmírně vyčerpávající. Budiž, také mu v mnohém ustupuje celý život. Nyní nás ale maminka postavila před hotovou věc. Pojede s mladším synem a jeho rodinou na dovolenou a manžel, co by syn, ať se postará. Musím ještě napsat, že manžel "byl odejit" z domu na vojenskou školu v patnácti letech a jeho vztah k rodičům je velmi lhostejný. Jezdí k nim nerad a poslední dobou takřka vůbec. Snažím se vztah k jeho rodičům držet kvůli našim třem dětem, ty mají babičku moc rády. Co ale teď? Manžel se 14 dní o otce postarat nechce, k nám domů zase nechce jeho otec, a tak nakonec začínám vážně uvažovat o tom, že si vezmu dovolenou a postarám se já. Jenže pak mi bude chybět volno o prázdninách dětí. Kdyby se jednalo o mé rodiče, dělala bych to bez uvažování, ale manžel by pro mé rodiče nic podobného neudělal. Nakonec jsem to nevydržela. Tchyně je nešťastná a i já chci mít klidné svátky bez rozbrojů v rodině. Takže jsem slíbila, že přijedu na 8 dní a těch zbývajících 6 si musí nějak zařídit. I tak mě to bude stát 5 dnů dovolené, ale beru to jako dobrý příklad i pro své děti a doufám, že se jednou snad budou starat taky. Děti máme tři, synovi je 15 a holky dvojčata mají 11 let. Takže mám doma co dělat. Snažím se pobyt a péči o tchána brát tak, že nebudu vařit pro pět lidí, ale jen pro dva radost

)). A tak se ptám anonymně, jak jste řešili nebo řešíte péči o starší osoby u vás v rodině? Díky Pavlína
Reaguj

	Milena \| 21.07.2010 07:23:59
	Já se starám o 87 let starou matku, chodím do práce a ještě mám navíc úklid. Neumím jí dát do ústavu, mně je necelých 50, ale starost je peklem. Matka je tyran, obsadila celý náš byt a tam vládne. Když není něco po jejím, tak se rozpláče a končíto sovy "Už aby si mi panbuh vzal, anebo JÁ už tady dlouho nebudu". Je po operaci kyčle a trpí bolestmi zad - vše ostatní po důkladném vyšetření OK. Starám se starám, ale sama cítím, že mi matka přežije, jsem psychicky na dně. Není to fakt jedoduché, přemýšlím o návštěvě psychiatra -pro sebe. Praktický lékař mi dává lexaurin, ale nic moc to nepomáhá.Takže všem pečujícím vzdávám hold a obdiv. Reaguj

Milena | 21.07.2010 07:23:59

Já se starám o 87 let starou matku, chodím do práce a ještě mám navíc úklid. Neumím jí dát do ústavu, mně je necelých 50, ale starost je peklem. Matka je tyran, obsadila celý náš byt a tam vládne. Když není něco po jejím, tak se rozpláče a končíto sovy "Už aby si mi panbuh vzal, anebo JÁ už tady dlouho nebudu". Je po operaci kyčle a trpí bolestmi zad - vše ostatní po důkladném vyšetření OK. Starám se starám, ale sama cítím, že mi matka přežije, jsem psychicky na dně. Není to fakt jedoduché, přemýšlím o návštěvě psychiatra -pro sebe. Praktický lékař mi dává lexaurin, ale nic moc to nepomáhá.Takže všem pečujícím vzdávám hold a obdiv.
Reaguj

	Blanka \| 14.07.2010 15:52:04
	Dobrý den, nevím co mám dělat se svoji matkou. Je mi 22 let a bydlím sama s přítelem už přes rok.(když jsme se poznali s přítelem, tak ho moje matka chtěla pro sebe a když byl na její oslavě narozenin semnou tak po něm vyjela jak malá 15ti letá puberťačka před celou rodinou, asi jí je jedno že má manžela a syna a mě.) Moje matka mi ale stále dělá psychické nátlaky. vyčítá mi, že jsem se odstěhovala a že je nechci přijet navštívit. Neustále si myslí, že mi to můj přítel zakazuje ale to přitom není pravda, jenže matka mi nevěří. Nedokáže pochopit, že mám svůj vlastní život a ráda bych si založila i vlastní rodinu ale pokaždé když ji něco napišu tak mi všechno začne vyčítat. Pokaždé, když se složi mi hned volá otec, že co jsem ji zase udělala. Snaží se takhle hrát na moji psychiku. Už nevím co mám dělat a přece jen svoji matku nemůžu poslat někam. Umí se hodně přetvařovat a jednou se pokoušela vyhružnými anonymními smskami mě a přítele rozdělit. Prosím poraďte co mám dělat. Děkuji Reaguj

Blanka | 14.07.2010 15:52:04

Dobrý den, nevím co mám dělat se svoji matkou. Je mi 22 let a bydlím sama s přítelem už přes rok.(když jsme se poznali s přítelem, tak ho moje matka chtěla pro sebe a když byl na její oslavě narozenin semnou tak po něm vyjela jak malá 15ti letá puberťačka před celou rodinou, asi jí je jedno že má manžela a syna a mě.) Moje matka mi ale stále dělá psychické nátlaky. vyčítá mi, že jsem se odstěhovala a že je nechci přijet navštívit. Neustále si myslí, že mi to můj přítel zakazuje ale to přitom není pravda, jenže matka mi nevěří. Nedokáže pochopit, že mám svůj vlastní život a ráda bych si založila i vlastní rodinu ale pokaždé když ji něco napišu tak mi všechno začne vyčítat. Pokaždé, když se složi mi hned volá otec, že co jsem ji zase udělala. Snaží se takhle hrát na moji psychiku. Už nevím co mám dělat a přece jen svoji matku nemůžu poslat někam. Umí se hodně přetvařovat a jednou se pokoušela vyhružnými anonymními smskami mě a přítele rozdělit. Prosím poraďte co mám dělat. Děkuji
Reaguj

	Hana2 \| 14.07.2010 07:21:41
	Řeknu jen jedno. Když je to takhle a on opravdu nemá sebemenší snahu s tím něco dělat, přestaňte se snažit i vy a raději se zaměřte na to, abyste si neničili život i vy jeho opilectvím... Já vím, že je to těžká rada, ale bohužel. Můj strýc je stejný případ a žije se nám lépe od doby, kdy jsme mu přestali pomáhat, protože to nikam nevedlo a jen jsme se všichni mnohem víc nervovali. Někdy to prostě nejde...bohužel. Zvláště, když alkoholik opravdu nemá snahu to změnit Reaguj

Hana2 | 14.07.2010 07:21:41

Řeknu jen jedno. Když je to takhle a on opravdu nemá sebemenší snahu s tím něco dělat, přestaňte se snažit i vy a raději se zaměřte na to, abyste si neničili život i vy jeho opilectvím... Já vím, že je to těžká rada, ale bohužel. Můj strýc je stejný případ a žije se nám lépe od doby, kdy jsme mu přestali pomáhat, protože to nikam nevedlo a jen jsme se všichni mnohem víc nervovali. Někdy to prostě nejde...bohužel. Zvláště, když alkoholik opravdu nemá snahu to změnit
Reaguj

	Iva \| 14.07.2010 07:10:25
	Ahoj všem, Chtěla bych se s vámi podělit o svoje zážitky s alkoholikem a asi se i trochu vypovídat. Strejdu si nepamatuju jinak než ,,v lihu" od malička si vybavuju chvíle, kdy jsem se večer hrůzou klepala, až příjde domů (bydleli jsme tenkrát ve stejném domě) a bude zase sprostě nadávat každému na koho narazí, vyhrožovat zabitím, když se mu někdo postaví do cesty a chovat se jednoduše řečeno jako: ožralé prase. A tahle to šlo celých 15 let, když to s ním najednou poprvé kleplo a skončil v nemocnici, kde udělal pořádnou scénu (lítal po chodbách nahý) a tak ho odvezli rovnou do léčebny. Od té doby tam byl několikrát, ale vždycky buď utekl nebo ho vyhodili. Svoje pobyty v léčebně střídal pravidelnými stavy vbezvědomí v nemocnicích. Na chvíli se jeho věčné opilectví uklidnilo, ale pak se to rozjelo znovu a to na plné obrátky. Začalo to tím, že si dal pár panáků a začal mít halucinace: chodili za ním lidi, které viděl jen on, mluvili na něj a jeden mu nakonec řekl, ať skočí z okna...a tak to udělal...když jsme ho pak vezli do nemocnice, pronásledovali nás prý zlí špióni a doktor mu následně chtěl ukrást oči...předloni nakonec usnul opilý v zimě ve sněhu a omrzli mu prsty na nohou, takže mu je museli amputovat...myslím, že tohohle člověka by mohli dávat jako ukázku všem, co si hrají s alkoholem a neznají míru...protože kdyby se chvíli dívali na to, jak trpí jeho chováním celá rodina a okolí, zatímco on cosi nesmysleně blábolí nad flaškou rumu, možná by si uvědomili do čeho se ženou a z čeho už pak nebývá cesta zpátky.... a co mě vedlo k tomu, tohle tu dneska sepsat? Dopoledne nám volali z léčebny, že ho opět vyhodili a máme si pro něj dojet... Reaguj

Iva | 14.07.2010 07:10:25

Ahoj všem, Chtěla bych se s vámi podělit o svoje zážitky s alkoholikem a asi se i trochu vypovídat. Strejdu si nepamatuju jinak než ,,v lihu" od malička si vybavuju chvíle, kdy jsem se večer hrůzou klepala, až příjde domů (bydleli jsme tenkrát ve stejném domě) a bude zase sprostě nadávat každému na koho narazí, vyhrožovat zabitím, když se mu někdo postaví do cesty a chovat se jednoduše řečeno jako: ožralé prase. A tahle to šlo celých 15 let, když to s ním najednou poprvé kleplo a skončil v nemocnici, kde udělal pořádnou scénu (lítal po chodbách nahý) a tak ho odvezli rovnou do léčebny. Od té doby tam byl několikrát, ale vždycky buď utekl nebo ho vyhodili. Svoje pobyty v léčebně střídal pravidelnými stavy vbezvědomí v nemocnicích. Na chvíli se jeho věčné opilectví uklidnilo, ale pak se to rozjelo znovu a to na plné obrátky. Začalo to tím, že si dal pár panáků a začal mít halucinace: chodili za ním lidi, které viděl jen on, mluvili na něj a jeden mu nakonec řekl, ať skočí z okna...a tak to udělal...když jsme ho pak vezli do nemocnice, pronásledovali nás prý zlí špióni a doktor mu následně chtěl ukrást oči...předloni nakonec usnul opilý v zimě ve sněhu a omrzli mu prsty na nohou, takže mu je museli amputovat...myslím, že tohohle člověka by mohli dávat jako ukázku všem, co si hrají s alkoholem a neznají míru...protože kdyby se chvíli dívali na to, jak trpí jeho chováním celá rodina a okolí, zatímco on cosi nesmysleně blábolí nad flaškou rumu, možná by si uvědomili do čeho se ženou a z čeho už pak nebývá cesta zpátky.... a co mě vedlo k tomu, tohle tu dneska sepsat? Dopoledne nám volali z léčebny, že ho opět vyhodili a máme si pro něj dojet...
Reaguj

	Lída2 \| 11.07.2010 16:41:11
	Včera mi bylo vyčteno že moc často jezdím za maminkou a že prý každému chlapovi vadí když ženská "utíká za maminkou". Bydlíme v bytovce, manžel často pracovně pryč, malé dítě a moje rodiče kousek od nás v domku se zahradou. V létě když jsem sama doma tak se opravdu seberu a jsem tam poměrně často. Doma svou práci stíhám, když má manžel přijet jsme doma, je uvařeno atd. Není to poprvé co mi řekl že mu to vadí ... ale co já tady budu sama dělat když můžu jet tam ... Chci se zeptat - jak je to u vás? Jsem opravdu tak špatná že jezdím za maminkou? Reaguj

Lída2 | 11.07.2010 16:41:11

Včera mi bylo vyčteno že moc často jezdím za maminkou a že prý každému chlapovi vadí když ženská "utíká za maminkou". Bydlíme v bytovce, manžel často pracovně pryč, malé dítě a moje rodiče kousek od nás v domku se zahradou. V létě když jsem sama doma tak se opravdu seberu a jsem tam poměrně často. Doma svou práci stíhám, když má manžel přijet jsme doma, je uvařeno atd. Není to poprvé co mi řekl že mu to vadí ... ale co já tady budu sama dělat když můžu jet tam ... Chci se zeptat - jak je to u vás? Jsem opravdu tak špatná že jezdím za maminkou?
Reaguj

	Táňa \| 11.07.2010 17:05:58
	Asi bych se manžela zeptala, proč mu to vadí, ale jako rovný rovného, ani náhodou proto, abych se mu vzápětí podřídila. A řekla bych mu, proč za rodiči chci chodit. Reaguj

	Simča \| 11.07.2010 16:42:04
	Nevadí mu to, jsem tam skoro denně.. A i on tam chodí rád.. S mýma rodičema má výborný vztah! Velká zahrada, bazén, grilovačky.. pohoda! Reaguj

	Jana \| 11.07.2010 16:34:12
	Syn byl taky poprvé u babičky když měl 2 roky. Já to obdivovala, protože já celé dětství nešla nikam na noc - nikdo by mě tam nedostal - nechtěla jsem ... On si prostě sbalil kufřík a jel. Já volala asi co 2 hodiny nervnozní jak to zvládá. No zvládal to super - já méně ) Dneska jsem ráda, že je takový a klidně tam na pár dnů odjede, protože mám docela rizikové těhu a jsem ráda, že si můžu odpočinout a on je u babi velmi spokojený. Když tam jedem někdy jen na kafe tak většinou přemlouvá, že tam chce zůstat (když nemáme nic domluveného tak prostě zůstane když může, když ne trvám na svém a prostě jede domů ač mnohdy kňourá. Vůbec si nemyslím, že by mě měl mít míň rád .. prostě je tam spokojený a já jsem za to v téhle mé situaci fakt šťastná a vděčná, protože mě pravděpodobně čeká docela dlouhá hospitalizace (možná i dva měsíce nebo ještě kus dál) a tak jsem aspoň o chlup smířenější, že to nějak snad zvládne. Jinak souhlasím, u babičky se chová bez mé přítomnosti mnohem lépe než když je tam semnou nebo když je doma. Je to prostě ne výchovou - moje mamka mu nedovolí dělat kraviny, ale prostě jde na něj "jinak" ... není s ním pořád a tak spolu vychází prostě jinak a malý si nedovolí to co si dovolí ke mě. Nicméně řekla bych, že je to celkem normální chování - aspoň mi to tak potvrdilo více lidí. Já jsem taky matka co hodně špatně nese odloučení od svého dítěte (řekla bych, že to máš podobně). Mě je třeba líto ho dát i ve 3 letech do školky a tak tam nechodí (sice má k tomu ještě i jiné důvody, ale ve 3 letech mi prostě příjde malý) ... Na druhou stranu jsem si už zvykla, že k našim jezdí docela pravidelně a teď v mém stavu to fakt docela oceňuju, protože bych s ním musela pořád běhat venku a něco vymýšlet a já jsem teď fakt ráda, že žiju. Takže neřeš, buď rád, že je tam rád a že máš hodnou babičku, která se umí postarat. A to víš, že ji to dělá dobře, že o ni malý pláče - prostě ji to vnitřně těší, že ji má rád a že se mu u ni líbilo - o ničem jiném to prostě není. Reaguj

Jana | 11.07.2010 16:34:12

Syn byl taky poprvé u babičky když měl 2 roky. Já to obdivovala, protože já celé dětství nešla nikam na noc - nikdo by mě tam nedostal - nechtěla jsem ... On si prostě sbalil kufřík a jel. Já volala asi co 2 hodiny nervnozní jak to zvládá. No zvládal to super - já méně ) Dneska jsem ráda, že je takový a klidně tam na pár dnů odjede, protože mám docela rizikové těhu a jsem ráda, že si můžu odpočinout a on je u babi velmi spokojený. Když tam jedem někdy jen na kafe tak většinou přemlouvá, že tam chce zůstat (když nemáme nic domluveného tak prostě zůstane když může, když ne trvám na svém a prostě jede domů ač mnohdy kňourá. Vůbec si nemyslím, že by mě měl mít míň rád .. prostě je tam spokojený a já jsem za to v téhle mé situaci fakt šťastná a vděčná, protože mě pravděpodobně čeká docela dlouhá hospitalizace (možná i dva měsíce nebo ještě kus dál) a tak jsem aspoň o chlup smířenější, že to nějak snad zvládne. Jinak souhlasím, u babičky se chová bez mé přítomnosti mnohem lépe než když je tam semnou nebo když je doma. Je to prostě ne výchovou - moje mamka mu nedovolí dělat kraviny, ale prostě jde na něj "jinak" ... není s ním pořád a tak spolu vychází prostě jinak a malý si nedovolí to co si dovolí ke mě. Nicméně řekla bych, že je to celkem normální chování - aspoň mi to tak potvrdilo více lidí. Já jsem taky matka co hodně špatně nese odloučení od svého dítěte (řekla bych, že to máš podobně). Mě je třeba líto ho dát i ve 3 letech do školky a tak tam nechodí (sice má k tomu ještě i jiné důvody, ale ve 3 letech mi prostě příjde malý) ... Na druhou stranu jsem si už zvykla, že k našim jezdí docela pravidelně a teď v mém stavu to fakt docela oceňuju, protože bych s ním musela pořád běhat venku a něco vymýšlet a já jsem teď fakt ráda, že žiju. Takže neřeš, buď rád, že je tam rád a že máš hodnou babičku, která se umí postarat. A to víš, že ji to dělá dobře, že o ni malý pláče - prostě ji to vnitřně těší, že ji má rád a že se mu u ni líbilo - o ničem jiném to prostě není.
Reaguj

Celkem příspěvků: 88
Počet hlavních vláken: 47 | Zobrazeno vláken: 1 - 10

1 2 3 4 5 »

Nahoru